Aliance a Horda

Dark Portal a pád Stormwindu

Warcraft: Orcs and Humans

Jak Kil’jaeden připravoval Hordu na invazi do Azerothu, Medivh pokračoval v boji o svou duši proti Sargerasovi. Král Llane, vznešený panovník Stormwindu, se měl na pozoru před temnotou, která jak se zdálo, nakazila ducha jeho bývalého přítele. Llane sdílel své obavy s Anduin Lotharem, posledním pokrevním potomkem linie Arathi, kterého jmenoval pobočníkem. Přesto si žádný člověk nedokázal představit že Medivhův pomalý pád do šílenství by mohl přinést takové hrůzy, které měly přijít.

Jako konečný podnět, Sargeras slíbil věnovat obrovskou moc Gul‘danovi pokud by souhlasil vést Hordu na Azeroth. Prostřednictvím Medivha, mu řekl, že warlock jako on by se mohl stát živoucím bohem, kdyby našel podmořský hrob kam strážkyně Aegwynn ukryla Sargerasovo zmrzačené tělo před téměř tisícem let. Gul’dan souhlasil a rozhodl se, že jakmile budou obyvatelé Azerothu poraženi, najde legendární hrob a bude žádat svou odměnu. Ujištěn že Horda poslouží jeho účelům, Sargeras přikázal začít invazi.
Společnými silami, Medivh a zaklínači Stínové rady otevřeli dimenzionální bránu známou jako Dark Portal. Tento portál překlenoval vzdálenost mezi Azerothem a Draenorem a byl dostatečně velký, aby jím mohly projít armády. Gul’dan poslal orkské průzkumníky portálem aby prozkoumali zemi, kterou si chtějí podmanit. Vracející se orkové ujistili Stínovou radu, že svět Azerothu je zralý na převzetí.

Stále přesvědčen že Gul’danova zrada zničí jeho lid, Durotan promluvil proti warlockům ještě jednou. Statečný bojovník tvrdil že warloci ničí čistotu orkského ducha a že tato bezohledná invaze bude jejich zhoubou. Gul’dan, který nechtěl riskovat vraždu tak oblíbeného hrdiny byl nucen vyhostit Durotana a jeho klan Frostwolves do dalekých končin tohoto nového světa.
Po jejich vyhoštění, zaútočili skrz portál následováni jen několika klany. Tito orkové rychle založili základnu v Black Morass, temné a bažinaté oblasti daleko na východě od království Stromwind. Poté co se orkové rozdělili a začali objevovat nové země, dostali se do konfliktu s lidmi. Přestože tyto potyčky obvykle končily rychle, ukázaly se v nich silné i slabé stránky obou stran. Llane a Lothar nikdy nebyli schopni shromáždit přesné informace o počtech orků a mohli pouze odhadovat, s jak velkou silou se musí potýkat. Po pár letech většina orků přešla na Azeroth a Gul´dan rozhodl, že nadešel čas pro hlavní útok proti lidem. Horda udeřila v plné síle na nic netušící království Stormwind.

Když se síly Azerothu a Hordy střetly, vnitřní konflikty si začaly vybírat svou daň v obou armádách. Král Llane, který věřil že orkové nejsou schopni dobýt Azeroth, pohrdavě zůstával v hlavním městě Stormwindu. Nicméně Sir Lothar byl přesvědčený, že by boj měl být veden přímo proti nepříteli a byl nucen vybrat si mezi přesvědčením a loajalitou vůči králi. Lothar se řídil instinktem a dobyl Medivhovu pevnost Karazhan s pomocí mladého kouzelnického učně Khadgara. Khadgar a Lothar uspěli a porazili posedlého strážce, kterého měli za zdroj konfliktu.
Zabitím Medivha, Lothar a mladý učedník bezděčně uvrhli ducha Sargerase do propasti. V důsledku toho bylo čistému duchu Medivha umožněno žít dál… a začlo mnoho let putování v astrální rovině.

I když byl Medivh poražen, Horda pokračovala v podrobování obránců Stormwindu. Jak se vítězství Hordy blížilo, Orgrim Doomhammer, jeden z největších orkských válečníků si začal všímat zkaženosti, která se šířila klany od chvíle, co opustili Draenor. Jeho starý přítel Durotan se vrátil z vyhnanství a znovu ho varoval před Gul´danovou zradou. V rychlé odplatě Gul´danovi vrazi zavraždili Durotana a jeho rodinu, nechali žít pouze jeho syna. Doomhammer nevěděl že Durotanův syn byl nalezen lidský důstojníkem Aedelasem Blackmoorem a byl uvržen do otroctví.

Tento ork jednoho dne povstane aby se stal největším vůdcem svého lidu, jaký kdy byl znám.

Rozzuřený Durotanovou smrtí, Orgrim osvobodil Hordu od démonické nákazy a nakonec převzal roli vůdce Hordy zabitím Blackhanda, Gul´danovy zkorumpované loutky. Pod jeho vedením Horda nelítostně obléhala Stormwind. Král Llane vážně podcenil sílu Hordy a bezmocně sledoval, jak jeho království padlo do rukou vetřelcům se zelenou kůží. Nakonec byl král Llane zavražděn jedním z nejlepších zabijáků Stínové rady, půlorkem Garonou.

Lothar a jeho válečníci, vracející se domů z Karazhanu, doufali v zastavení zabíjení a záchranu jejich kdysi slavné domoviny. Avšak, vrátili se příliš pozdě a našli jejich milované království v kouřících ruinách.Orkská Horda pokračovala v pustošení a zabírání zemí. Donuceni se skrývat, Lothar a jeho společníci složili přísahu, že znovu získají svoji domovinu za jakoukoli cenu.

Lordaeronská Aliance

Warcraft 2: Tides of Darkness

Lord Lothar shromáždil zbytky Azerothské armády po jejich porážce ve Stormwindu a zahájil hromadný útěk přes moře do severních království Lordaeronu. Přesvědčeni, že by Horda mohla ztratit veškerou soudnost, se představitelé sedmi lidských národů setkali a odsouhlasili že se spojí v to co se později stalo známe jako Aliance Lordaeronu. Poprvé po skoro třech tísících letech byly různorodé národy Arathoru znovu sjednoceny pod společným praporem. Jako vrchní velitel Aliančních sil, připravoval Lord Lothar svou armádu na příchod Hordy.

S pomocí svých poručíků, Uthera Lightbringera, admirála Daelin Poudmoora a Turalyona, byl Lothar schopný přesvědčit Lordaeronské polo-lidské rasy o blížícím se nebezpečí. Aliance získala podporu trpaslíků z Ironforge a malého množství vysokých elfů Quel'Thalasu. Elfové, v té době vedeni Anasterianem Sunstriderem byli převážně nestranní v nadcházejícím konfliktu. Nicméně byli zavázáni podporovat Lothara, jelikož byl posledním pokrevním potomkem linie Arathi, která elfům pomohla v dřívějších dobách.

Horda, nyní vedena náčelníkem Doomhammerem, odvedla ogry z jejich domovské země Draenoru a spojila se s lesními trolly Amani kteří neměli na výběr. Vyrazili na obrovskou výpravu k překročení trpasličího království Khaz Modan a jižních oblastí Lordaeronu, Horda bez námahy zdecimovala veškeré odpůrce.

Epické boje druhé války se pohybovaly od obrovských námořních bitev ke vzdušným šarvátkám. Horda nějak objevila mocný artefakt známý jako Duše Démona a použila ho k zotročení starobylé dračí královny Alexstraszy. Pod hrozbou že zničí její drahocenná vejce, donutili Alestraszu poslat její dospělé děti do války. Vznešení rudí draci byli přinuceni bojovat za Hordu a tak bojovali.

Válka běsnila v Khaz Modanu, Lordaeronu a nakonec v celém Azerothu. Jako součást jejich severního tažení se Hordě podařilo vypálit pohraničí Quel'Thalasu čímž zajislil Alianci podporu elfů. Velká města a čtvrti Lordaeronu byla zbourána a zpustošena. Navzdory nedostatku výzbroje a drtivé převaze, Lothar a jeho spojenci uspěli a drželi nepřítele na uzdě.

Nicméně, během posledních dnů druhé války, jak se vítězství Hordy nad Aliancí zdálo téměř jisté, vypukl hrozný spor mezi dvěma nejmocnějšími orky na Azerothu. Když Doomhammer připravoval konečný útok na hlavní město Lordaeron - útok který by rozdrtil poslední zbytky Aliance - Gul’dan a jeho následovníci opustili své pozice a vydali se na moře. Zmatený Doomhammer který kvůlli Gul’danově zradě ztratil téměř polovinu svých sil, byl nucen se stáhnout a vzdát se tak největší šance na vítězství nad Aliancí.

Gul’dan, hladovějící po moci a posedlý získáním božství samotného, vyrazil na moře v zoufalém pátrání po Sargerasově podmořském hrobě, kde jak věřil bylo drženo tajemství nezměrné moci. Po tom, co odsoudil své orkské následovníky, aby se stali otroky Plamenné Legie, si Gul’dan myslel, že už nemá vůči Doomhammerovi žádné povinnosti. Podporován klany Stormreaver a Twilight’s Hammer, Gul’dan uspěl ve vyzvednutí Sargerasova hrobu z mořského dna. Avšak, když otevřel starodávný zaplavený hrob, zjistil že tam na něho čekají pouze šílení démoni.

Doomhamer poslal své síly aby našli a potrestali vzpurné orky za jejich zradu, zabili Gul’dana a přivedli odpadlíky zpět. Kvůli své nedbalosti byl Gul’dan zničen šílenými démony které osvobodil. Po smrti svého vůdce odpadlé kmeny rychle padly před Doomhammerovými rozzuřenými legiemi. Ačkoli byla vzpoura potlačena, Horda nebyla schopná kompenzovat ztráty které utrpěla. Gul’danova zrada poskytla Alianci nejen naději, ale také čas k přeskupení a odplatě.

Lord Lothar, který viděl že se Horda rozpadá zevnitř, shromáždil poslední zbytky svých sil a tlačil Doomhammera na jich, zpátky do rozbitého Stormwindu. Tam chytily Alianční síly Hordu do pasti v sopečné pevnosti Blackrock Spire. Přestože Lord Lothar v bitvě padl, jeho poručík Turalyon shromáždil síly a zahnal Hordu zpět do Swamp of Sorrows. Turalyonovy síly uspěly ve zničení Dark Portalu, mystické brány která spojovala orky s jejich domovinou Draenor. Odříznuta od svých posil a podlomena vzájemnou rivalitou Horda nakonec padla před silou Aliance

Rozptýlené orkské klany byly rychle obklíčeny a umístěny do hlídaných internačních táborů. Ačkoli se zdálo že Horda byla konečně poražena, našli se tací kteří nevěřili že mír přetrvá.
Khadgar, nyní arcimág, přesvědčil vrchní velení Aliance aby vybudovali pevnost Nethergarde která by dohlížela na trosky Dark Portalu a zajistila aby sem nepronikly žádné další invaze z Draenoru.

Invaze do Draenoru

Warcraft 2X: Beyond the Dark Portal

Když ohně Druhé války dohořely, učinila Aliance agresivní kroky aby zamezila orkské hrozbě. V jižním Lordaeronu bylo postaveno několik velkých internačních táborů kde byli orci drženi v zajetí. Hlídané jak paladiny tak veterány Aliance se tábory ukázaly být velkým úspěchem. Ačkoli zajatí orci byli nervózní a dychtiví vést válku znovu, různorodí dozorci, v táborech založených na starém vězení-pevnosti Durnholde, udržovali mír a zdání pořádku.

Nicméně v pekelném světě Draenoru. připravovaly nové orkské armády útok na nic netušící Alianci. Ner’zhul, dřívější učitel Gul’dana, sjednotil zbývající orkské klany pod jeho temnou vlajkou. S pomocí klanu Shadowmoon, plánoval starý šaman otevřít v Draenoru mnoho portálů které by dovedly Hordu do nových nezkažených světů. K otevření jeho nových portálů potřeboval několik očarovaných artefaktů z Azerothu. K jejich získání Ner’zhul znovu otevřel Dark Portal a poslal jím své vyhladovělé služebníky.

Nová Horda, pod vedením takových náčelníků jako byl Grom Hellscream a Kilrogg Deadeye (z klanu Bleeding Hollow) překvapila Alianční obranné pevnosti a hnala se krajem. Pod Ner’zhulovým vedením, orci rychle objevili artefakty které potřebovali a prchli zpátky do bezpečí Draenoru.

Lordaeronský král Terenas, přesvědčen že orci připrvují novou invazi na Azeroth, shromáždil své nejvěrnější. Nařídil generálu Turalyonovi a arcimágovi Khadgarovi aby vedli výpravu přes Dark Portal a zabránili orkské hrozbě jednou pro vždy. Turalyonovy a Khadgarovy jednotky dorazily do Draenoru a opakovaně se střetly s Ner’zhulovými klany v Hellfire Peninsula. Ani s pomocí vysokého elfa Alleria Windrunnera, trpaslíka Kurdrana Wildhammera a veterána Danatha Trollbanea nebyl Khadgar schopný zabránit Ner’zhulovi v otevření jeho portálů do jiných světů.
Ner’zhul nakonec otevřel své portály do dalších světů ale nepočítal s tím jak vysokou cenu bude muset zaplatit. Ohromné energie portálů začaly trhat Draenor. Když se Turalyonovy jednotky zoufale snažily probojovat zpátky domů na Azeroth svět Draenoru se začal lámat.

Když Grom Hellscream a Kilrogg Deadeye zjistili že by Ner’zhulovy šílené plány mohly zatratit celou jejich rasu, shromáždili zbývající orky a prchli zpět do relativního bezpečí Azetorhu.
Na Draenoru se Turalyon a Khadgar zavázali učinit nejvyšší oběť tím že zničí Dark Portal z jejich strany. I přesto že by to mohlo stát jejich životy a životy jejich společníků věděli že je to jediný způsob jak zajistit přežití Azerothu. Když se Hellscream a Deadeye dostali přes lidi v zoufalé touze po svobodě, Dark Portal za nimi explodoval. Pro ně a pro zbývající orky na Azerothu nebylo cesty zpět.

Ner’zhul a jeho věrný klan Shadowmoon prošli největším z nově vytvořených portálů a ohromné sopečné výbuchy začaly rozlamovat Draenor na kusy. Vlny ohně se zvedly a zbytky zničené krajiny, tohoto mučeného světa byly nakonec pohlceny v obrovské apokalyptické explozi.

Zrození Krále Lichů

Ner’zhul a jeho následovníci vstoupili na Twisting Nether, éterickou rovinu která spojuje všechny světy rozptýlené po Velké Temnotě. Naneštěstí Kil’jaeden a jeho démoničtí sluhové na ně čekali. Kil’jaeden který Ner’zhulovi přísahal odplatu za jeho pyšný vzdor, pomalu roztrhal tělo starého šamana, kousek po kousku. Kil’jaeden držel naživu šamanovu neporušenou duši, tak žil Ner’zhul opuštěn, bolestně si vědom svého roztrhaného těla. Přestože Ner’zhul démona prosil aby propustil jeho ducha a nechal ho zemřít, démon nekompromisně trval na tom že krvavá přísaha kterou kdysi uzavřeli ještě nebyla naplněna a že Ner’zhul stále ještě neposloužil svému účelu.

Selhání orků dobýt svět pro Plamennou Legii donutilo Kil’jaedena vytvořit novou armádu pro šíření chaosu po celém Azerothu. Této nové armádě nemělo být dovoleno aby padla za oběť stejnému malichernému soupeření a rivalitě kterým podlehla Horda. Měla být nemilosrná a zaměřená pouze na své poslání. Tentokrát si Kil’jaeden nemohl dovolit selhání.

Kil’jaeden dal uvězněné bezmocné duši Ner’zhula poslední šanci sloužit Legii nebo trpět věčným utrpením. Ner’zhul opět nedbale souhlasil s démonovou nabídkou. Ner’zhulova duše byla umístěna do speciálního ledového bloku, který byl tvrdý jako diamant, získaného z dalekých končin Twisting Netheru. Obalený v ledu Ner’zhul cítil že se jeho vědomí deset tisíckrát rozšířilo. Pokřivený démonovými chaotickými silami se Ner’zhul stal spektrální bytostí neuvěřitelné síly. V tu chvíli byl zničen ork známý jako Ner’zhul a zrodill se Lich King.

Ner’zhulovi loajální rytíři smrti a následovníci z klanu Shadowmoon byli také přetvořeni démonovými chaotickými silami. Bezbožní spellcasteři byli roztrháni a předěláni na kostlivce. Démoni měli zajistit aby Ner’zhulovi následovníci bezmyšlenkovitě sloužili i po jeho smrti.
Když nastal ten správný čas vysvětlil Kil’jaeden Lich Kingovi poslání pro které byl stvořen. Ner’zhul měl po Azerothu šířit nákazu smrti a děsu která by zničila lidské civilizace navždy. Všichni ti kteří zemřou díky této obávané nákaze povstanou jako nemrtví a jejich duše budou k Ner’zhulovi navždy připoutány. Kil’jaeden Ner’zhulovi slíbil že pokud uspěje v jeho témné misi a zbaví svět veškerého lidstva propustí ho z jeho prokletí a poskytne mu nové, zdravé tělo.

Přestože Nar’zhul souhlasil sehrát v plánu svou roli, Kil’jaeden byl skeptický ohledně loajality jeho následovníků. Udržování Lich Kinga bez těla, uvězněného uvnitř krystalu mu na chvíli zajistilo bezúhonnost ale démon věděl že by potřeboval někoho kdo by ho bděle hlídal. Za tímto účelem povolal Kil’jaeden své elitní démoní strážce, Dreadlordy, aby hlídali Ner’zhula a zajistili že dosáhne svého děsivého úkolu. Tichondrius, nejmocnější a nejprohnanější z Dreadlordů byl tímto úkolem a Lich Kingovým bezmezným potenciálem pro genocidu fascinován.

Icecrown a Ledový trůn

Kil’jaeden vrhl Ner’zhulovu ledovou schránku zpět na Azeroth. Ledový krystal prolétl noční oblohou a spadl na pustý arktický kontinent Northrend kde byl poohřben hluboko v ledovci Icecrown. Ledový krystal zdeformovaný a zjizvený tímto násilným pádem se začal podobat trůnu a Ner’zhulův pomstychtivý duch se v něm brzy probudil

Z vězení svého ledového trůnu začal Ner’zhul rozšiřovat své rozsáhlé vědomí a dotýkat se myslí původních obyvatel Northrendu. S malým úsilím zotročil mysli mnoha původních bytostí včetně ledových trollů a divokých wendigo a vtáhl jejich zlé bratry do svého rostoucího stínu. Jeho duševní síly se zdály být téměř neomezené a on je využil k vytvoření malé armády která se usídlila v labyrintech Icecrownu. Když Lich King zlepšoval své rostoucí schopnosti pod bděním dreadlordů objevil vzdálenou lidskou osadu na okraji Dragonblightu. Ner’zhul se z rozmaru rozhodl vyzkoušet své síly na nicnetušících lidech.

Ner’zhul vypustil mor - který pocházel z hlubin Ledového Trůnu, ven do arktické pustiny. Mor ovládaný pouze jeho vůlí poslal rovnou do lidské osady. Do tří dnů byli všcichni v osadě mrtví ale krátce poté začali povstávat jejich nemrtvá těla. Ner’zhul cítil jejich jednotlivé duše a myšlenky jako by byly jeho vlastní. Zuřící kakofonie v jeho mysli způsobila že se Ner’zhul stal ještě silnější jako kdyby mu jejich duše poskytly tolik potřebnou výživu. Zjistil že kontrolovat a řídit nemrtvé je jako dětská hra a že by je mohl donutit k čemukoli co by si přál.

V následujících měsících Ner’zhul pokračoval v experimentování s jeho nákazou podmaňováním si všech lidských obyvatel Northrendu. S tím jak se jeho armáda nemrtvých denně rozrůstala věděl, že se blíží čas pro jeho skutečnou zkoušku.

Bitva o Grim Batol

Mezitím, ve válkou zubožených zemích jihu bojovaly rozptýlené zbytky Hordy o přežití. Ačkoli se Gromu Hellscreamovi a jeho klanu Warsong podařilo uniknout, Deadeye a jeho klan Bleeding Hollow byli obklíčeni a umístěni do internačních táborů v Lordaeronu. Bez ohledu na náklady začali táboroví dozorci brzy vybírat kruté poplatky.

Avšak mnoho orků se ještě volně potulovalo v severních končinách Khaz Modanu aniž by o nich Aliance věděla. Klan Dragonmaw, vedený warlockem Nekrosem, využíval starobylý artefakt, Duši Démona, ke kontrole nad dračí královny Alexstraszy a jejích draků. S dračí královnou jako svým rukojmím, vybudoval Nekros tajnou armádu v opuštěné - někteří říkají prokleté - Wildhammerské pevnosti Grim Batol. Plánoval vypustit své síly a mocné rudé draky na Alianci v naději že znovu sjednotí Hordu a bude pokračovat v dobývání Azerothu. Jeho vize se však neuskutečnila: malé skupince odboje vedené lidským mágem Rhoninem se podařilo zničit Duši Démona a osvobodit Dračí královnu z Nekrosova područí.

Ve svém vzteku, Alexstraszyni draci rozmetali Grim Batol a spálili většinu klanu Dragonmaw. Nekrosovy velké plány na sjednocení se zhroutily když jednotky Aliance obklíčily zbývající přeživší orky a uvrhli je do internačních táborů. Poražení klanu Dragonmaw značilo konec Hordy a konec zuřící krvežíznivosti orků.

Letargie Orků

Jak šly měsíce, více orkský vězňu bylo obklíčeno a umístěno do táborů. Tábory se začaly přeplňovat a Aliance byla nucena zbudovat nové tábory v pláních na jihu Alterackých hor. Aby mohl udržovat a zásobovat rostoucí počet táborů začal král Terenas vybírat v zemích Aliance vybírat novou daň. Tato daň spojena se vzrůstajícím politickým napětím a hraničními spory zapříčinila rozsáhlé nepokoje. Zdálo se že křehké spojenectví, které spojilo lidské národy v temných časech, by se mohlo kdykoli rozpadnout.

Uprostřed politických zmatků si mnoho táborových hlídačů začalo všímat znepokojujících změn u jejich orkských zajatců. Úsilí orků uprchnout z táborů nebo dokonce bojovat mezi sebou v průběhu času velmi pokleslo. Orkové začínali být rezervovaní a letargičtí. Ačkoli to bylo těžko uvěřitelné, orkové - kdysi považovaní za nejagresivnější rasu která kdy na Azerothu byla - totálně ztratili vůli k boji. Jak tato podivná letargie, která totálně zmátla vůdce Aliance, pokračovala, vybírala si daň na rapidně oslabených orcích.

Vyvstaly spekulace o nějaké podivné nemoci, která zasáhla pouze orky a která způsobuje tuto matoucí letargii. Arcimág Antonidas z Dalaranu začal zkoumat různé domněnky a na základě toho mála co zjistil o orkské historii se dozvěděl, že orkové byli po celé generace pod vlivem ochromující démonické moci. Domníval se že orkové byli zkaženi těmito silami ještě před jejich první invazí na Azeroth. Bylo zřejmé že démoni nakazili krev orků a poskytli jim nepřirozeně zvýšenou sílu, vytrvalost a agresivitu.

Antonidas se domníval že tato letargie vlastně není nemoc ale důsledek vyčerpáni magie která z nich dělala tak hrůzostrašné a krvežíznivé bojovníky. Přestože byly příznaky jasné Antonidas nebyl schopen najít lék na současný stav orků. Mnoho z jeho kolegů mágů, stejně jako několik významných vůdců Aliance tvrdilo, že hledání léku pro orky by nebylo moudré. Zanechán svým myšlenkám o ‚tajemném stavu‘ orků, došel Antonida k závěru že lék musí být duchovního rázu.